24 Abr 2024

81. POESÍA MEXICANA. JUANA PEÑATE MONTEJO

-16 May 2021

 

MAXTYOBÄ TYÄLBILIK IPUSIK’AL

 

Ñajty, che’ bajche’ maxtyojbä tyälbilik ipusik’al ñäch’tyälel,

chämeñ che’ bajche’ ilojk jochkälambä,

puts’em cha’añ ixojo’lel pa’,

wä’äch añoñi, che’ bajche’ jumpäjk’ ñajal,

mosbiloñ tyi chim tyokal yik’oty tsajbä ja’,

ochembä tyi tsuwañ ik’ajel

che’ tyi yernes lak ch’ujuña’ icha’añ xchämelob.

Tyi yujts’il ik’ k’uñtye’ mi ñumel majlel,

ich’äk’tyälel tyejklum xty’añob.

Joñoñ.

 

 

CORAZÓN INTACTO

 

Lejos, como el corazón intacto del silencio,

marchita como la espuma de la ausencia,

esquivada por el tornasol del río,

aquí estoy, gota de sueño,

vestida en la red de nube y mar,

hundida en la fría tarde

del viernes en la luna de muertos.

Esencia del aire trascurro paulatina,

átomo del pueblo xty’añ.

Soy.

 

 

TSOLTS’IJBOÑ

 

Mi’ yälob cha’añ xojokñäyeloñ matye’el lok’embä ilayi,

mi yälob cha’añ itsajakñäyeloñ kolem matye’ wits.

Mi’ yälob cha’añ mi kpuk ñumel itsajakñäyel xotyñu’p’ulbä

mi yälob kpächälel tsajakñaj tyi pa’.

Mi’ yälob cha’añ ts’ijboñ yik’oty säkjamtyäleloñ ili lum.

Mi’ yälob cha’añ joñoñäch, chä’äch mi kmujlañ mel kbäj.

 

 

SOY ALFABETO

 

Dicen que huelo a hierba nacida en esta selva,

que mi cuerpo tiene fragancias de montaña.

Dicen que esparzo un ambiente de huerto,

que mi piel está impregnada de perfume de río.

Dicen que soy alfabeto y luz de esta tierra.

Dicen que soy, y que así me manifiesto.

 

 

CHAJK

 

Mi k’ajtyiñ ap’ätyälel, chajk

joñoñ ik’äk’aloñ axu’chajk,

lok’sabeñon jiñi machbä tyajbilik.

ña’tyañoñku.

k’atyi’beñoñku yik’oty iwujtyaj jiñi ik’,

mach joñoñik,

jiñi panchañ machbä añik ityamlel,

woli ksäklan tyi’ wäyel,

iyilo’ pañumil kty’añ.

 

 

CHAJK

 

Invoco tu fuerza, chajk

soy el ímpetu de tu relámpago,

desgarra de mí lo imposible.

Descíframe.

Interrógame con el soplo del viento,

Yo no soy,

el cielo sin horas,

busco en mis sueños,

el nacimiento de mi palabra.

 

 

TYAMLEL

 

Tyamlel

¿Baki mi imajlel la jkamtyälel?

¿Baki mik tyaj ityip’tyip’ñäyel laj k’elo’ pañumil?

tyi k’iñ tyi k’iñ mi’ muk ibä pa’,

matye’el yik’oty ikäñlawlel witstyak.

¿Baki añ jiñi k’ok’tyobä lum?

Ma’añik tsikilety, tyamlel,

¿Jalajtyo mi kajel isujtyel ik’ay aty’añ tsuk’ulbä?

ak’bix tsa’ kaji isäklañety kch’ujlel,

ak’bix, tyi yojlil che’ ma’añik tsikilety

tsa’ its’ijbaj tyi p’al tyi p’al

tsajbä ja’al soñ,

¿Majki, mi mach jatyety, tyamlel,

ma’ subeñob iyonlelob ityejklum mayajob,

zokejob, yik’oty pejtyelel ibutsob cha’añ

ili pojochejelel k’iñil?

K’elej ya’ tyi alä lum icha’añ xty’añob,

jiñi ch’ujtyetyak, yik’oty yäxtye’ mi’ bäk’ñañob

che’ ajñel woli añumel,

mi cha’ sujtyelob tyi atyojlel mi melob ity’añ

kolem wokol cha’añ tyojmulil woli tyi tyilel.

Ik’äk’äl k’iñil ma’añix ibijlel mi ityilel,

pujk’embä tyañ cha’añ sutysuty ik’ che’ tyi ik’ajel.

Ilayi, ixi, ya’ tyo ixi,

ixojo’lel soñ mi isujtyel tyi weñ bäbäk’eñ,

jiñi ñajtylel weñ tyam che’ bajche’ ñajtylel.

¿Chuki tsa’ ujtyi?

laj k’äb woli ijäx majlel ibijlel

che’ bajche’ kuchäl machbä añix iñopbal yi’k’oty ma’añix ich’ujlel,

ma’añix woli iyäk’ ixojo’ñäyel ip’ätyälel,

woli jak’ xik’ol che’ bajche’ xyaj e’tyel mi’ ñokchokoñ ibä tyi jujumuk’,

che’jax bajche’ k’iñil ochem tyi mich’ajel.

¿Chukoch?

jiñi bajñelil säkwosañ, yäxwosañ mi’ tyejchel,

mi ts’aj ijol tyi letyo machbä añix iyujtyi’bal,

mi yajlel che’ bajche’ iyaj-etyel lak yum chämeñixbä,

che’ bajche’ iyaj-etyel lak yum che’ ma’añik lak ch’ujuña’,

che’ tyi ak’lel machbä añix tyi ak’lel.

Bajñelil, ibajñel bañelil,

jiñi ñäch’tyälel yik’oty imäy wuty tyi tsikemjaxbä lak k’iñ,

ixotyxotyñäyel ak’lel jiñäch iwujtyayaj sokembä kolem ja’,

iyoñel ktyañ mi’ kujob ibä yik’oty kolem ja’al che’ tyi yoralel letyo.

¡Weñ al ili kuchäl!

wäle ili kolembä ja’al,

mi sujtyel che’ bajche’ ip’ätyälel xu’chajk,

jiñi ty’oxja’ mach che’ix bajche’

yombä uts’atybä k’iñ,

chejachix bajche’ yaläj bäk’ yujilbä tyojmel

muk’bä ipujkel tyi joytyäklel pañumil.

Jocholbä, isujm, jocholbä

loklokñaj mi’ mel ibä, ik’jolañ,

mi’ iñup’ ibäj tyi lak wuty ts’ujlawbä tyi bu’lich,

che’ bajche’ kañalbä iwuty xts’a’leyaj

icha’añ k’umbä iña’tyi’bal.

¡Tyamlel!

che’ix bajche’ otsä’bil,

ili letyoj tyi lak tyojlel,

mach iwenta ili lak k’uxel,

che’oñjachlaj bajche’ iyejtyal,

che’oñjachlaj bajche’ ik’bä cha’añ ñajal

mi’ ty’uchtyañ letsel iwejlib che’ ma’añix baki.

Lak wuty ñolol cha’añ k’amix,

asiyemix yik’oty ajñesäbil tyi ach’päk’añbä ch’ich’.

Mi lak xik’beñtyel machbä weñik.

¡Tyamlel!

ak’eñ jiñi xty’añbä x-ixik ats’ijbayaj, yik’oty ak’äñi’bal, jiñ mi kajel its’ijbañ

tyi’ tyojlel tsäñsäñtyel yombä imiloñlaj,

che’ ja’el mi kajel k’äybeñ pejtyelel tyejklum tyi pañumil.

 

 

TIEMPO

 

Tiempo

¿A dónde va nuestra libertad?

¿Dónde encuentro el ritmo de nuestro nacimiento?

día tras día se sepultan ríos, montaña y el eco de los cerros.

¿Dónde está la tierra fértil?

te encuentro ausente, tiempo,

¿Cuándo ha de volver el cántico de tu voz enardecida?

desde ayer te busca mi alma,

desde ayer, en medio de tu ausencia

ha escrito palabra a palabra

una dulce lluvia de música.

¿Quién si no tú, tiempo,

has de decir a la multitud de los pueblos mayas, zoques

y a sus descendientes del caos de la eternidad?

Mira desde aquel paraje ch’ol,

los cedros y las ceibas se consternan

por tu paso sigiloso,

retroceden a ti haciendo juramento.

un vasto dolor de pena se acerca.

la hoguera del día se despliega sin rumbo,

cenizas esparcidas por el torbellino de la tarde.

Aquí, allá, más allá,

la sombra de la danza se vuelve fúnebre,

la distancia se hace infinita como la misma distancia.

¿Qué ha pasado?

nuestras manos trazan el horizonte

como una carga sin fe y sin espíritu,

sin aportar el aroma de la fuerza,

obedecen como siervo haciendo reverencias segundo a segundo,

son como días filtrados en el odio.

¿Por qué?

la soledad se despierta pálida, gris,

sumerge su cabeza en una batalla sin fin,

se desploma como ángel muerto,

como ángel en la noche sin luna,

en la noche sin noche.

La soledad, solo la soledad,

el silencio y la indiferencia en nuestros días contados.

El giro de la noche es el soplo de una locura de tempestades,

el grito de mi pecho se tropieza con los huracanes en la víspera de la lucha.

¡Qué peso tan pesado!

las tormentas de hoy se vuelven como el poder del relámpago,

el ty’oxja’ no como la señal que sueña días perfecto,

sino como el átomo de la bomba que se esparce en el infinito.

Espacio, si, espacio, se hace espumoso, negruzco,

se cierra en nuestra frente sudorosa, como enemigo despierto de la débil

conciencia.

¡Ay tiempo!

pareciera que la batalla del sacrificio fuera inseminada en nosotros.

¡Qué importa el dolor!

si solo somos imágenes,

si solo somos viento de sueños que oprime su vuelo sin lugar.

Nuestros ojos yacen enfermos, destruidos y perseguidos en la sangre húmeda.

nos imponen la mediocridad.

¡Tiempo!

entrégale a la mujer ch’ol tus letras y símbolos, ella escribirá

contra la muerte que nos ahoga,

así le cantará a los pueblos del mundo.

 

 

ACHA’AÑ BÄK’TYAL

 

kolem lum

acha’añ kbäk’tyal

yäx-elañ che’ bajche’ ayopol

tsäts añ che’ bajche’ ityomel k’olok’

tsiltsilñaj kch’ujlel, mi ach’ämoñ.

 

 

MI CUERPO TU PRIMICIA

 

Inmensa tierra,

mi cuerpo tu primicia

verde como tus hojas

firme como el tronco del roble

tiembla mi espíritu, me penetras.

 

 

AWUJTS’IL

 

Atsajakñäyel mi’ päy ktyi’ cha’añ mi kapety,

Awik’yuläñlel yik’oty ayulukñäyel mi tyikwesañ bäk’tyal,

Tyi jujumjajp mi’ laj mäktyabeñoñ pejtyelel bäk’tyal

Mi’ ñumel k’äläl tyi malil bajñel kcha’añbä.

 

Che’ mik pejkañety, muk’bä iyäk’esañoñ,

Tsa’ k’otyiyoñ tyi atyojlel tsa’ käleyoñ tyi juñyajlel

Tyi apusik’al matye’lum.

 

 

TU AROMA

 

Tu aroma provoca mis labios a tomarte,

Tu color y textura excita mi cuerpo,

Sorbo a sorbo invade mi ser

Recorriendo a fondo mi intimidad.

Así te llamo, mi embriagador,

llegué a ti y me quedé prendada

En tu corazón de selva.

 

 

Juany Peñate Montejo es originaria del Ejido Emiliano Zapata del municipio de  Tumbalá, Chiapas y hablante de la lengua Ty’añ (ch’ol), Juany es promotora cultural, locutora, conductora de televisión, traductora, docente y poeta. Estudió la licenciatura en Derecho en el Centro de Estudios Superiores de Tapachula, Chiapas. Ha difundido sus poemas en la revista Nuestra sabiduría, del Centro Estatal de Lenguas Arte y Literaturas Indígenas y ha publicado los libros Palabra ConjuradaMi nombre ya no es silencio y Corazón de selva. Ganó el segundo lugar en el concurso de cuento “Y el Bolom dice” y el premio de poesía Pat o’tan. Ha participado en diversos recitales, foros y conferencias entorno a la cultura de los pueblos originarios.

 

 



Compartir